.......a mám pocit, že snad nikdy nepřestane....
......ráno jsem odvezla Michalku do školy a namířila za Mílou do práce, trochu ho potěšit a rozveselit, protože povodňové zprávy ze všech možných koutů, nám dělaly také těžkosti a člověk ať se snažil jak chtěl....neunikl smutným myšlenkám...lidi, lidi a lidi, nevěřila bych jak někdy lidi umí odvrátit chmury a tak jsme si s lidmi co přišli povídali a ulevilo se nám, když jsme viděli, jak bojují a nepropadají depresím....usmívali se a říkali...hlavně zdraví....pak zvládneme všechno...citace jednoho pána...ze smutku ještě nikdo neopravil a nepostavil barák :-)
....no a my se večer ještě bavili, jak Elenka umí kousat i do palce u nohy....malá ukázka :-)))
Žádné komentáře:
Okomentovat