pondělí 20. ledna 2014

Pondělí....

....co včíl...

....před startem do školy...

 
...dnes byl děda M.P. u lékaře a tak jsme si povídali o zdravém jídle a jak hubnout a jak ne....dokonce i můj Míla si začal hlídat co sníst a co ne....jsem ráda, jde to pomalinku, ale jde to...už mu začíná chutnat i nějaký ten druh zeleniny a sem tam ukusuje i jablko...:-) Já jsem známý masožravec, ale klidně si dám panenku se zelenýma fazolkama, místo brambor, chleba...... anebo i zeleninový salát...tedy ne pokaždé, ale zelenina mi v jídelníčku nechybí....a ovoce...mé chuťové pohárky milují všechno ovoce i cizokrajné :-).....
 
....vrní mi telefon...kdopak si to vzpomněl :-)....
Ahoj lásko, posílám vám básničku i když tu mám honičku, posílám ji alou, pro tebe i malou, taky myslím na Míšu, pozdravuj ji též, to co nás spojuje....je láska jako věž....miluji vás a přeji krásný den :-*

.....zahřálo mě u srdíčka ♥....miluji Milánka miluji ♥....

...Elenka mi z nastalého režimu kolem Mišky .....ranního vstávání, brzké snídaně a odvozu do školy...usnula už před obědem...venku stejně prší a tak jsem ji zaparkovala doma v kočárku...

....Miška se vrátila ze školy...udělala si úkoly, zbodla sváču a blbly jsme v pokojíku.....mezi tím co si holky hrály, uklidila jsem oblečení a trochu poklidila ložnici.....a měla jsem malé překvapení....čekala jsem až po úkolech....sdělila jsem Michalce, že by bylo na čase si někam společně zajít a nechat Špumanté s tatínkem doma....koukala na mě a já se zeptala, jestli by chtěla se mnou chodit opět na Zumbu....začala křičet radostí a skákala jako pominutá....jupíííjupííí....čekala jsem překvapenou Mišku, ale tohle....málem mě porazila....( ikdyž, jak víte, můj pokus o domácí cvičení uslo v zapomnění, protože já jsem stejně raději mezi lidmi..... po domluvě s Mílou jsem se rozhodla po dvou letech vrátit k Zumbě )....pobalily jsme si batůžky, oprášily kecky a vyrazily se sousedkou Denisou zahýbat tělem.....Michalka se tedy vyřádila...nejen cvičením, ale i mluvením....takže o zábavu bylo postaráno....poslední co jsem postřehla bylo, když jsme při jednom z cviků měly dělat jakože kočku (cvik snad ani nebudu popisovat) a jak jsem se samozřejmě snažila...tak jsem se otočila na Michalku a Miška stála, pozorovala mě a říká na plné kolo..."téééda mamí...ty jsi ale super kočanda"...málem jsem upadla a dalších asi 5 žen kolem nás taky, ale smíchy....

......Míla byl moc šikovný, Elenku nakrmil, vykoupal a řádili spolu doma...když jsme se vrátily s Miškou mohla jsem rovnou do sprchy a jít uložit malou...měla jsem i umyté nádobí....jéje, jak mi to pomohlo :-).....


 

4 komentáře:

  1. Odpovědi
    1. Děkujeme....:-) a Michalce to dnes opravdu moc šlo, ještě že máme v genech pohyblivost :-))))

      Vymazat
  2. nádherná básnička...úžasný muž.

    OdpovědětVymazat